Prolog

Prolog

Rytíř v plné zbroji stál nad mladou dívkou a její mladší sestrou, jeho meč vylétl vzhůru.

Čepel meče se zatřpytila na slunci a on se připravil ukončit jejich životy jediným mocným úderem.

Dívka pevně zavřela oči a kousla se do rtu. Neudělala nic, čím by si tohle zasloužila. Byla jen chycena ve víru událostí. Kdyby jen měla nějakou sílu, mohla by se postavit nepříteli před ní a uniknou.

Ovšem — dívka tu sílu neměla.

Takže, tahle situace mohla mít jen jediný výsledek

Byla to smrt dívky na tomto neutěšeném místě. Meč začal klesat —

— A stále necítila žádnou bolest.

Dívka opatrně otevřela oči, které měla předtím pevně zavřené.

První věc, na kterou pohlédla, byl náhle nehybný jedenapůlruční meč.

Poté, uviděla vlastníka meče.

Rytíř co stál před ní, ztuhl na místě, jeho oči se upírali k místu někde za zády dívky. Jeho zcela bezbranný postoj, jasně naznačoval, že byl strachy bez sebe.

Dívka si nemohla pomoct, jakoby nucená rytířovým pohledem, se podívala stejným směrem jako on.

A tak — dívka uzřela zoufalství.

To, co uviděla byla temnota.

Bylo to nekonečně tenká, stále se měnící neproniknutelná černočerná temnota. Vypadalo to jako půl ovál obsidiánu, který se zdál, že vyčnívá ze země. Ten mysteriózní pohled plnil ty, jenž se dívaly silným pocitem beznaděje.

Byli to dveře?

Dívka si nemohla pomoct, ale to bylo to, před čím si myslela že stojí.  Srdce dívky sebou najednou trhlo, její domněnka byla správná.

Zdálo se, že něco přichází z poza temnoty portálu.

A v tu chvíli, to uzřela. —

“Hiiiiiiii!”

— Z dívky vyšel ohlušující výkřik.

Byl to nepřekonatelný opak lidskosti.

Dva body krvavého světla jasně pláli v prázdných očních důlcích. Tyto dva body světla si chladně prohlíželi dívku a ostatní přítomné. Jako predátor měřící si kořist. V bezmasých rukách to svíralo magickou hůl, která byla z podstaty božská, a přesto stejnou měrou vyvolávala hrůzu. Byla jako krystalizovaná nádhera celého světa.

Mělo to na sobě složitou černou róbu a nepodobalo se to ničemu jinému než samotné inkarnaci smrti, zrozené z temnoty jiného světa.

Na okamžik se zdálo, se vše zastavilo.

Jakoby, by se čas sám zastavil s probuzením a příchodem Nejvyšší Bytosti.

Dívka zapomněla dýchat, jako by jí ten pohled ukradl duši.

Tento avatar smrti se musel zjevit, aby ji odvedl do podsvětí. Bylo přirozené si tohle myslet. Ale poté co tohle prolétlo dívce hlavou, náhle si uvědomila že je něco špatně. To proto, že rytíř za ní, co se ji chystal zabít, byl teď úplně tichý.

"Gaaah..."

Výkřik, který zněl jako kvílení, dolehl k jejím uším.

Z jakých úst ten výkřik vyšel? Cítila, že klidně mohla být její, nebo její malé sestřičky, roztřásla se strachem, nebo z úst toho rytíře co jí byl schopný zabít.

Kostěná ruka se pomalu natáhla — prsty se pomalu pohybovali jako by chtěli něco chytit, minuli dívku a mířili k rytíři za ní.

Chtěla od toho odvrátit zrak, ale strach její pohled přimrazil na místo. Měla pocit, že kdyby odvrátila její oči, mohla by spatřit mnohem hrozivější scénu.

“ [Grasp Heart*].”

Inkarnace smrti sevřela pěst, a dívka za sebou uslyšela křupání plechu.

Její oči stále sledovali postavu Smrti, avšak, zvědavost vedla její pohled směrem za ní, kde uviděla tělo rytíře. Ležel na zemi jako loutka, jejíž provázky byli odříznuty.

Byl mrtvý.

Nebylo pochyb, byl mrtvý.

Nebezpečí, které si málem vyžádalo její život — už nebylo. Ale to nebyl žádný důvod k oslavě. Smrt, která ji sledovala, pouze přijala, konkrétnější tvar.

Nová tvář smrti se přesunula blíž k dívce, která ji sledovali s vyděšenýma očima.

Temnota v jejím zorném poli byla čím dál větší.

- Chce mě spolknout.

Jak tohle dívce přišlo na mysl, pevně k sobě přitiskla svoji sestru.

Z její mysli zmizela samotná představa útěku.

Když stála proti člověku, byla schopná si udržet alespoň slabou naději a zoufale bojovat o svůj život. Ale bytost před ní rozdrtila poslední střípky naděje na prach.

Prosím nech mě zemřít bez bolesti.

To bylo vše v co mohla doufat.

Její třesoucí se sestra ji pevně objala. Vše, co mohla udělat, bylo omlouvat se za svoji slabost, za neschopnost ochránit život svojí sestry. Modlila se, aby její sestra nebyla osamělá, až přijdou do posmrtného života, protože by jím mohli putovat spolu.

A poté—

***********************************************************************************

* sevření srdce

Děkuji že jste dočetli až sem, pokud jsem svými chybami, nebo korekturou někomu způsobil menší infarkt tak se omlouvám.

Děkuji Tadomi za pomoc s překlady několika výrazů.